Andrea Forberger

Jak byste popsal/a svou práci šestiletému dítěti?

Jsem se ženou, která se připravuje na porod svého děťátka. Pomáhám jí, když se ono rodí na tento svět – držím za ruku, objímám, masíruji, dýchám s ní, nebo s ní tančím, modlím. Cokoliv v tu chvíli potřebuje, v tom ji podpořím.

Co byste vzkázal/a svému patnáctiletému já?

Ať si jde za svými sny, ať si je nakreslí či namaluje, nebo jakkoliv jinak zhmotní do reality svého života. Že to stojí zato. A ať nehodnotí, ať žije.

Kdy Vás Vaše práce dostala do kolen? Ať už pozitivně nebo negativně.

Pokaždé když jsem účastná momentu zrození, jak děťátka, tak zejména ženy v matku – to mě fascinuje snad úplně nejvíc na celém porodním procesu, a tudíž na své práci. I to, že tento moment se opakuje s každým novým poznáním, pochopením nebo přijetím. Je úžasné pozorovat, jak to v lidech pracuje.

Kdo nebo co je pro Vás zdrojem inspirace?

Pro mě je největší inspirací příroda a její moudrost, intuitivnost a jednoduchost. Z ní asi nejvíc živel voda – jak si umí najít svou cestu, jak dokáže obejít místa odporu, jak je v plynutí, jak umí změnit skupenství podle vnějších okolností nebo potřeby. To mně fascinuje.

Jaké své volnočasové aktivity byste se nikdy nevzdal/a?

Běhání a procházky lesem, čtení, ale ani bytí u moře

Čím se aktuálně bavíte?

Je toho více: organizací velké rodiny; vzdělávání se ve věcech, které mně baví a považuji je za důležité; balancování časově náročné práce s odpočinkem a časem pro rodinu, ale třeba i šitím, když si ten čas dokážu najít.

Kde se s Vámi v online nebo offline světě můžeme potkat?

Pracovně? Offline tudíž naživo se vídáme 2x měsíčně na podpůrných skupinách pro kojící maminky, nebo na Čajích s dulou (vše v Brně), online se objevuji v online poradně duly  nebo také na informační lince k perinatální ztrátě pro zdravotníky a osoby pečující o rodiny po ztrátě miminka v období kolem porodu.

www.andreaforberger.cz